Neplatičů za rok ubylo, ale jen o půl procenta

Česká ekonomika už několik let roste. Navzdory tomu ale v Česku stále existuje armáda neplatičů. I v tomto směru konečně dochází k pozvolnému zlepšení, ale zatím opravdu jen mírnému. Meziročně o zhruba půl procenta.V obávaném negativním registru dlužníků Solus, který provozují velcí dodavatelé zboží a služeb, má závazek po lhůtě splatnosti stále 7,4 procenta dospělých občanů ČR. Meziročně je to úbytek o přibližně půl procenta.Celorepublikový pohled vypadá dobře, horší je to už v krajích. Jsou mezi nimi obrovské rozdíly.Pozitivní ovšem je, že největší úbytek neplatičů je v Karlovarském a Ústeckém kraji, kde jich je ovšem historicky největší koncentrace.

Ústecko: dvakrát více než průměr

I přes pokles je podíl neplatičů v Ústeckém kraji proti celorepublikovému průměru stále téměř dvojnásobný. Značné rozdíly jsou i mezi menšími celky. Například v obci Bečov v okrese Most má v Solusu zapsaný dluh po splatnosti 38 procent dospělých obyvatel obce, jsou ale vesnice a městečka, kde není u žádného z občanů v registru záznam. V celém Česku má na krku více exekucí na 650 tisíc osob.To je obrovské číslo z domácího pohledu, ale evropský náhled optikou bank na ČR až tak špatně nevychází. Nevidí druhotnou platební neschopnost, kdy lidé si dluží mezi sebou, kdy živnostník nedostane zaplaceno za práci, nebo naopak mu domácnost zaplatí a on od práce uteče.Nevidí pohledávky mezi nájemníky a majiteli domů, dluhy mezi sousedy v bytových družstvech a SVJ.

Banky zatím hlásí spokojenost

I tak je zpráva České bankovní asociace (ČBA) povzbuzující, a to i z toho důvodu, že statisíce lidí sice statisticky nefigurují mezi neplatiči, ale kvůli hypotékám balancují měsíc co měsíc na finanční hraně, že jim to vychází jen tak tak.„Podíl problémových úvěrů v českém úvěrovém portfoliu činil 2,5 procenta, zatímco průměr EU byl více než dvojnásobný (5,1 procenta). Nižší podíl problémových úvěrů v celém portfoliu mělo oproti Česku v závěru roku 2016 pouze pět evropských zemí: Švédsko, Lucembursko, Estonsko, Finsko a Velká Británie,“ uvedla ČBA.Stejný podíl nesplácených úvěrů jako ČR má například Německo a Nizozemsko. Jen pro ilustraci: Řekové mají tento podíl 45procentní.Objem problémových úvěrů na jednoho obyvatele ve výši dvou tisíc eur (zhruba 54 tisíc korun) byl v Česku dokonce desetinásobně nižší než evropský průměr.

Hypotéky na hraně

Pokud se ale hypotéky zdraží k hranici pěti procent, což bylo léta běžné, může to vyváženost zvrátit.„Návrat k normálním úrokovým sazbám hypoték zvýší splátku o tři tisíce a více, to bude pro hodně lidí likvidační. Nedokážou hypotéky splácet a budou muset nemovitost, kterou koupili, prodat, nejspíše hodně pod cenou. To dále vytvoří tlak na pokles cen nemovitostí na trhu,“ předpokládá Vladimír Bruna z Golden Gate, jenž působí v investičním klubu, který se v Praze na tuto situaci připravuje.Rovněž data z registru klientských bankovních a nebankovních informací společnosti CRIF jsou zatím vesměs pozitivní, kdy podíl úvěrů v selhání již několik let po sobě klesá, hlavně u hypoték.

Lehce utahují šrouby

Varující je ale vzestup hlavně menších závazků po splatnosti u mladých lidí od patnácti do čtyřiadvaceti let.Podmínky pro hypotéky se proto zpřísňují. „Po téměř půlroční platnosti zákona o spotřebitelském úvěru přicházejí průběžně další zpřísňující doporučení pro poskytování hypoték. Od dubna 2017 musí mít 85 procent nových zájemců o úvěr naspořeno minimálně 20 procent vlastních peněz s tím, že pouhým 15 procentům nových žadatelů bude poskytnuta osmdesáti- až devadesátiprocentní hypotéka,“ shrnula ČBA.

Dluhoví kostlivci potápějí dědice. Pomůže zaklínadlo

Skryté dluhy zemřelých potápějí čím dál tím více dědiců. Ti tak v exekučních dražbách nepřicházejí jen o to, co po příbuzném zbylo, ale i o svůj majetek.

Mnohdy totiž věřitelé začnou nárokovat zaplacení dluhů po zemřelém dlouho po pozůstalostním řízení, v němž měli pozůstalí ještě možnost dědictví jako celek odmítnout.

Pokud ho však dědicové přijmou, tak pak již ovšem ručí za dluhy zemřelého nejen tím, co zdědili, ale i svým majetkem. Lze tomu předejít jednou právnickou větou, jenže mnoho lidí to netuší.

Uplatňuji výhradu soupisu majetku

Zjistit všechny často nabobtnalé závazky zemřelého během řízení o dědictví, a hlavně kdo má před kým z věřitelů přednost, není v reálných možnostech notáře ani nikoho jiného. Nějaká centrální, oficiální databáze všech dluhů a dlužníků nejen za půjčky, ale i například za energie neexistuje, jak si někteří myslí.

Existuje sice úvěrový registr klientských informací bankovních a nebankovních úvěrových společností CRIF a sdružení dodavatelů Solus, ale ani ty o všech neuhrazených kostlivcích nevědí.

A tak každý, kdo dědí, by u notáře, když si není jist, zda náhodou zemřelý neměl někde nějaké finanční škraloupy, měl rovnou říci právnické zaklínadlo: „Uplatňuji výhradu soupisu majetku.“ A to i v tom případě, kdy laik nemusí hned přesně této formulaci rozumět.

A i když ještě žádný soupis notář neprovedl, tak je již třeba uplatnit vůči němu výhradu. Předem, preventivně. Funguje to jako ochrana vlastního majetku a peněz, aby nebyly zasaženy případnou dluhovou kalamitou z dědictví. Takové je zkrátka u nás pozůstalostní řízení.

Místo pozdravu hned ve dveřích u notáře by měl každý dědic říci: Uplatňuji výhradu soupisu majetku. Jinak za závazky zemřelého ručí neomezeně celým svým majetkem, tedy nejen do výše hodnoty dědictví. Je to zaklínadlo, každému to říkám,“ vysvětlil Právu místopředseda Nejvyššího soudu a specialista na dědické právo Roman Fiala.

Potvrdil, že v pozůstalostním řízení se ještě nemusí zdaleka zjistit, jaký všechen majetek a závazky po zemřelém ve skutečnosti zůstaly. „Pokud toto zaklínadlo neuplatníte, tak občanský zákoník jasně říká, že odpovídáte za dluhy zemřelého celým svým majetkem,“ zdůraznil Fiala.

Soudce vzpomíná na případ, kdy jistá paní vypravila pohřeb své tetě a měla pocit, že musí vše řádně a obratem vyřešit, tedy i dluhy tety.

„Získala po ní nemovitost, zaplatila dluhy, o nichž věděla, jenže pak se po dědickém řízení objevili ještě další, přednostní věřitelé. Najednou jim musela paní platit už ze svého majetku. A od těch, kterým vlastně platit neměla, protože se nejednalo o přednostní pohledávky, už peníze zpět nedostala. Dostala se sama do dramatické zadluženosti jen proto, že byla moc slušná. Pro dobrotu na žebrotu,“ shrnul Fiala.

Pokud je podle něho patrné, už ze způsobu života zůstavitele, že bude mít dluhy větší, než třeba činí hodnota bytu či chalupy, tak je bezpečnější dědictví odmítnout. Pak nastupují do hry další dědici a i ti mohou dědictví také odmítnout.

Pak dědictví připadne státu. Tomu se říká odúmrť. „Stát dluhy platí jen z toho, co se utrží z dražby případného majetku zůstavitele,“ dodal Fiala. Jenže odmítejte zdědit byt, dům či chalupu, když se zdá, že dluhy jsou menší nebo na první pohled třeba i žádné.

Pět častých chyb, kterých se Češi při správě svých financí dopouštějí

Vyjít měsíc co měsíc s penězi je pro někoho nadlidský úkol. Přitom stačí držet se několika osvědčených tipů a člověk dokáže nějakou tu korunu i ušetřit.

Ve spolupráci s finančními odborníky ze Sberbank přinášíme přehled nejčastějších chyb či zlozvyků, kterých se lidé při hospodaření se svými penězi dopouštějí.

Nedostatečná kontrola výdajů

Mnozí lidé se do finančních problémů dostanou kvůli tomu, že nemají přehled o svých výdajích. Postrádají jakýkoli finanční plán a mnohdy až pozdě zjistí, že už není tzv. kde brát. Dostanou se totiž do situace, kdy ztratili přehled o tom, kolik v daném období utratili.

„Pokud chcete dostat své finance pod kontrolu, nejlépe uděláte, když si sepíšete příjmy a výdaje posledního roku. Podle toho můžete odhadnout, jak se vaše situace bude vyvíjet i v roce následujícím. Důležité přitom je, aby váš plán příjmů a výdajů odpovídal realitě. To je základ zdravých financí,” upozornila Gabriela Brůhová ze Sberbank.

Nezájem o konkurenční nabídky

Výdaje domácností se často skládají z několika fixních měsíčních plateb. Patří mezi ně úhrada nákladů na bydlení, energie apod. Mnozí lidé tyto částky platí, aniž by se zajímali o to, zda by mohli platit méně, zda jiná konkurenční společnost by jim stejnou službu nenabídla levněji.

Rozhodně se vyplatí čas od času využít některé z internetových srovnávačů.

Opožděné platby

Část naprosto zbytečných výdajů domácností tvoří poplatky za pozdní platby, upomínky či penále. Lidé si nehlídají data splatnosti a na platbu si vzpomenou až poté, kdy je daná společnost vyzve k úhradě.

U pravidelných plateb je řešením nastavení trvalých příkazů či příkazů k inkasu.

Nevýhodná půjčka

Výrazný zásah do rodinného rozpočtu často představuje nerozumné zadlužení. Lidé mnohdy sáhnou po půjčce, aniž by domysleli, zda je pro ně vhodná, či nikoliv. Rozhodnou se financovat půjčkou například pořízení vánočních dárků či třeba zahraniční dovolenou.

Někteří Češi také často neporovnávají a sáhnou po první nabídce půjčky, která se v konečném důsledku ukáže jako nevýhodná.

„Pokud již půjčku splácíte, nebojte se zjistit, zda není možné získat u konkurence výhodnější podmínky, ať už jejím refinancováním, nebo sloučením více půjček do jedné,” doporučila Brůhová.

Nedostatečné návyky v dětství

I děti by měly být odmalička vedeny k tomu, že peníze nepřicházejí domů samy a jejich zdroj není neomezený. Základy finanční gramotnosti a odpovědného chování k penězům by se děti měly naučit v rodině.

Například ve chvíli, kdy budou dostávat pravidelné kapesné, mohou rodiče dětem vysvětlit, jak s penězi nakládat, jak je používat.

Půjčku chtějí mladí žadatelé do hodiny, s vracením ale už tolik nespěchají

Třetina žadatelů o on-line půjčku chce, aby peníze na jejich účet přistály nejpozději do hodiny od podání žádosti. Vyplývá to z průzkumu, který si nechala udělat banka Moneta. Když jde ale o vracení, to už dlužníci tolik nespěchají. Hlavně mladí.

Téměř třetina žadatelů o půjčku přes internet by chtěla mít peníze na účtu nejpozději do hodiny, přičemž přes třicet procent dotázaných by dokonce ocenilo schválení do několika minut,“ uvedl Tomáš Kostrhoun z Moneta Money Bank.

Ověřování schopnosti klienta splácet, tzv. bonita, ale stojí čas. Zákon o spotřebitelském úvěru na banky i nebankovní úvěrové firmy tlačí, aby byly opatrnější než dříve.

Pokud totiž při nesplaceném dluhu věřitel u soudu neprokáže, že žadatele prověřil dostatečně pečlivě, soud z nároku věřitele vyškrtne úroky a sankce z prodlení. A dříve finančními společnostmi tolik oblíbené rozhodčí doložky o mimosoudním odklepnutí dlužníka do exekuce jsou u spotřebitelů minulostí.

Budoucnost je v aplikacích umožňujících finanční služby v mobilu během vteřinZdeněk Přibyl, Capgemini

Když jde o to, proklepnout si žadatele o půjčku, banky i úvěrové firmy nahlížejí hlavně do Bankovního a nebankovního registru klientských informací CRIF. Z něho již ovšem druhým rokem vyplývá, že rapidně přibývá mladých lidí do 29 let, kteří nevracejí spotřebitelské půjčky a závazky z kreditek. Už čtvrtina těchto dlužníků si koleduje o exekuci.

Pokud ale papírově vydělávají dvojnásobek životního minima a nic moc na své jméno nevlastní, podle občanky trvale bydlí na obecním úřadě, tak z toho těžkou hlavu nemají. Není jim co zabavit. Jsou-li zaměstnaní a vydělávají oficiálně nad zhruba patnáct tisíc, věřitel jim může po schválení soudem nechat provést srážky přímo ze mzdy.

Každopádně nejen banky, ale i nadnárodní poradenská společnost Capgemini potvrzují, že nástup bleskového ověřování žadatelů o půjčku a tlak populace na co nejrychlejší poskytování peněz po schválení půjčky jsou neodvratné. Schvalovací a transakční procesy urychlují FinTech. Jedná se o nadnárodní softwarové firmy poskytující i finanční služby.

Klín klínem

Proti neodvratnému urychlování on-line půjčování jdou záměry ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který soustavným posilováním práv dlužníků a jejich možností, aby v osobním bankrotu nemuseli nic vracet, chce docílit podle svých slov toho, aby věřitelé poskytovali půjčky s větším rozmyslem a důsledněji počítali, zda žadatel půjčku splatí.

Právě klienti rychlých on-line půjček, kterým se věnuje výzkum pro Monetu, totiž mnohdy těmito penězi platí starší půjčky, výpadky při splátkách hypoték nebo z toho kupují zařízení do bytu, který si koupili na hypotéku, ale nezbylo jim nic na vybavení. Vytloukají klín klínem.

Vrána k vráně sedá

Globální informační technologie už ale dokážou skloubit oba požadavky na co nejrychlejší obrátku peněz v půjčkách i posouzení bonity žadatele.

Nové aplikace, kterými úvěrové firmy disponují, vycházejí z toho, že většina lidí už má tzv. chytrý mobil, který zaznamenává, kde se člověk pohybuje, mezi jakými lidmi, kam a jak často jezdí. Speciální aplikace u žadatele analyzují sociální sítě, a to nejen Facebook, ale i profesní sítě, které propojují sobě rovné z hlediska pracovních pozic. A z toho všeho umějí rychle propočítat bonitu klienta.

„Investovali jsme do platebního start-up Twisto payments. Umožňuje nákupy s odloženou platbou. Klient nemusí dávat téměř žádné údaje, a přesto společnost ví, zda je žadatel bonitní, nebo ne. Vidí, z jakého počítače se přihlašuje, jaké používá programy, částečně i kde bydlí,“ potvrdil Právu šéf poradenské společnosti Partners Petr Borkovec.

Podle něj sice neví, kolik peněz máte na účtu, ale jeho algoritmy vycházejí z principu, že vrána k vráně sedá. „Systém dokáže vyhodnotit na základě mnohých charakteristik chování žadatele na síti, zda půjčku vrátí,“ dodal.

Finanční poradna: Proč je dobré mít finanční rezervu a jak ji vytvořit

Pokud se dostanete do nečekaných finančních problémů, je dobré mít nějakou tu korunu navíc, abyste svou situaci nemuseli řešit půjčkou. Ve spolupráci s odborníky přinášíme několik rad a tipů, proč je dobré finanční rezervu mít a jak ji efektivně vytvářet.

Disponibilní, tedy krátkodobou finanční rezervu by měla každá domácnost mít ve výši tří měsíčních výdajů. Tyto úspory by měly sloužit především při neočekávaných finančních potížích a pomoci s jejich řešením. Měly by být také velmi dobře dostupné, abyste je v případě nouze měli okamžitě k dispozici.

Pokud krátkodobou finanční rezervou nedisponujete, věnujte pozornost následujícím bodům.

Vyvážené finanční portfolio

Základem nastavení vhodných podmínek pro spoření je důležité mít vyvážené portfolio finančních produktů, díky kterému si budete jistí, že se svými financemi správně manipulujete a daří se vám dosahovat vytyčených cílů.

Základními produkty jsou běžný účet, spořicí účet, stavební spoření a případně doplňkové produkty typu investic v podílových fondech.

Odkládat, odkládat a zase odkládat

„Nejjednodušším, ale zároveň tím nejvíce efektivním způsobem, jak vytvářet finanční rezervu, je pravidelně odkládat stejnou částku. Nejenže si díky tomu vytvoříte ty správné finanční návyky, ale časem si na pravidlené úložky zvyknete a odkládaná částka vám přestaně chybět v rodinném rozpočtu,” uvedl Jiří Paták ze společnosti Chytrý Honza.

Spořicí účet i jiné alternativy

I přesto, že se jedná o krátkodobou finanční rezervu, lze předpokládat, že ji nebudete potřebovat hned příští měsíc. Na druhou stranu ale v případě potřeby musí být okamžitě k dispozici.

Je tedy potřeba zvolit optimální řešení kombinující nejen určité zhodnocení, ale také likviditu, tedy dostupnost. Zde se jako ideální nabízí klasický spořicí účet. V nabídce ho má téměř každá banka. Vybírat můžete z různých variant.

Ovšem je možné využít i další možnosti. „V dobách, kdy jsou úroky na spořicích účtech sotva na úrovni inflace, vyhledávají lidé další alternativy spoření. Jednou z nich je například spoření do zlata nebo stříbra od 500 korun měsíčně. Trh s drahými kovy totiž meziročně roste, korunový výnos ve zlatě činí 12,6 procenta a ve stříbře 18,5 procenta,” uvedl Pavel Ryba ze společnosti Golden Gate CZ.

Dobrou volbou je také stavební spoření, které nabízí v případě odkládání dostatečné částky velmi zajímavé zhodnocení. To je ale vykoupeno horší dostupností uložených peněz. Vklady na stavebním spoření slopuží spíšepro vytváření střednědobých rezerv.

Dodržujte stanovená pravidla

„Krátkodobá finanční rezerva by měla sloužit k pokrytí nečekaných výdajů a řešení nenadálých situací, které mohou v domácnosti nastat. Je tedy vhodné si stanovit, za jakých podmínek smíte našetřené prostředky využít a tyto pravidla neporušovat,” doporučil Ondřej Mašín ze společnosti Reality IQ.

Zkuste nejprve odkládat menší částku a postupně ji navyšujte. Poznáte tak, kde je vaše hranice. Nemá smysl spořit zbytečně moc a zjistit, že potom nevycházíte s rodinným rozpočtem a musíte ukrajovat odjinud.

 

Češi nejsou žádní troškaři, peníze alespoň ve dvou bankách mají tři pětiny z nich

Nulové poplatky za užívání standardních bankovních služeb nesou své ovoce, Češi si totiž dopřávají „luxus” rozložit své finance do více peněžních ústavů. Jednu banku využívají pro běžné platby, účet v druhé bance mají kvůli hypotéce a do třetí si posílají peníze na spořící účet.

Podle letošního průzkumu agentury STEM/MARK pro Air Bank je v současné době téměř 57 procent lidí klientem více než jedné banky.

„S příchodem nových bank, které začaly nabízet účty bez poplatků, se lidem otevřela možnost, jak si snadno a hlavně bezplatně vyzkoušet služby i u jiných bankovních společností. Klienti tak jednotlivé služby využívají právě tam, kde je to pro ně nejvýhodnější, a nic navíc za to neplatí,“ uvedl Tomáš Motl z Air Bank.

Jen tři lidé ze sta nejsou bankovními klienty

Jen tři procenta lidí ve věku od 18 do 60 let se přiznala, že nejsou klienty žádné banky. Dvě pětiny Čechů pak využívají jednu banku, dvě banky mají tři lidé z deseti a klientem tří a více bank je podle svých slov více než čtvrtina (28 procent) respondentů.

K nejčastějším důvodům, proč jsou lidé klienty několika bank najednou, patří to, že u jednotlivých peněžních ústavů využívají vždy tu výhodnější službu.

Dalším důvodem je i skutečnost, že lidé chtějí mít peníze rozložené u více finančních společností, anebo i to, že jejich banka konkrétní službu prostě nenabízí.

Podle průzkumu si nový běžný účet za poslední půlrok otevřelo 13 procent lidí a každý sedmý to pravděpodobně udělá v následujících 12 měsících. Nízké nebo žádné poplatky u běžných účtů jsou tím nejpádnějším důvodem, proč si lidé zvolí novou banku – v průzkumu to uvedlo 85 procent dotázaných.

Navíc založení účtu není nijak komplikované a složité, jak uvedl Tomáš Motl, osobně to klient na pobočce zvládne obvykle do 15 minut. „Pokud nikam chodit nechce, může si účet založit i kompletně online,” dodal.

Hlavní banku jen loni změnil každý sedmý klient

Zatímco někteří klienti zkouší další banky třeba jen kvůli jedné službě, jiní rovnou změní svou hlavní banku. Obvykle tak označují tu, do které si nechávají posílat výplatu a kterou nejvíce využívají pro běžné placení. Z průzkumu vyplynulo, že hlavní banku v loňském roce změnilo 14 procent lidí.

Hlavní banku nejčastěji měnili klienti velkých, tradičních bank, jako jsou Česká spořitelna (31 procent), Komerční banka (18 procent) nebo Poštovní spořitelna (12 procent). Naopak za svou novou hlavní banku pak respondenti nejčastěji označovali Air Bank (14 procent), Komerční banku a Fio banku (shodně 12 procent).

Vlastníky bytů stále víc ohrožují dlužníci

Nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, které začaly platit před třemi lety, významně zasáhly i do fungování bytových domů. Jejich správci jsou nejčastěji bytová společenství (korporace), tj. bytová družstva nebo společenství vlastníků.Rekodifikace civilního práva přinesla bytovým družstvům a společenstvím vlastníků některé pozitivní změny, například možnost rozhodovat o záležitostech domu korespondenčně, tedy mimo schůzi, a v některých ohledech také zpřesnění právní úpravy a vyjasnění právní terminologie.Podle zástupců družstev a společenství jim ale nová legislativa způsobuje také nemalé potíže. Největším problémem zůstává i nadále obtížná, často dokonce nemožná vymahatelnost pohledávek vůči dlužníkům – členům družstev nebo vlastníkům bytů.Stále častěji narážíme na problematické dlužníky, kteří mají dluhy i u jiných věřitelů Martin Hanák, SČMBD Posílit postavení vlastníků bytů, tedy společenství spravujících byty, vůči neplatičům by měl senátní návrh zákona, který předložila horní komoře na konci listopadu skupina senátorů v čele s Jitkou Seitlovou (za KDU-ČSL a SZ). „Návrh by měl změnit současný stav, kdy řádně platící vlastníci bytových jednotek v domech nejsou chráněni vůči neplatičům, kteří s nimi domy obývají,“ uvedla Seitlová.Situace s neplatiči ve společenství bytových jednotek je podle ní velmi vážná. Dluhy dopadají na ostatní vlastníky, kteří musejí hradit ke svým vlastním nákladům na správu domu a na zajištění služeb navíc náklady za neplatícího vlastníka.Pokud byl byt zakoupen na hypotéku nebo zastaven kvůli půjčce, ale i kvůli spotřebitelskému úvěru, dlužné částky se společenství nedočká ani při nuceném prodeji bytu. V exekuci nebo veřejné dražbě mají totiž přednost k uspokojení pohledávek tzv. zajištění věřitelé, tedy banky a úvěrové společnosti.

Problém je, když je věřitelů víc

Bytová družstva a společenství vlastníků musí vedle plateb dodavatelům služeb také dům průběžně udržovat a opravovat a na případné budoucí opravy, úpravy a údržbu domů vytvářet finanční rezervy. Od členů družstev a majitelů bytů proto inkasují peníze, bez kterých by se správa domu neobešla.Ne všichni ale řádně platí. „Stále častěji narážíme na problematické dlužníky, kteří navíc mají dluhy i u jiných věřitelů. Což pro bytová společenství představuje obrovský problém. Existence dalších dlužníkových věřitelů významně zmenšuje šance, že budou z dlužníkova majetku zaplaceny pohledávky správce domu, resp. bytového družstva nebo společenství vlastníků,“ uvedl pro Právo ředitel metodického odboru Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD) Martin Hanák.Tento problém podle něj často ohrožuje samotnou existenci bytových družstev a společenství vlastníků, resp. jejich základní fungování. Tím ale ohrožuje také bydlení ostatních členů bytového družstva nebo vlastníků bytů, a v konečném důsledku i jejich majetkové poměry.

Dluhy za stovky miliónů korun

Z průzkumu mezi členy SČMBD vyplývá, že jen v rámci členské základny evidovala ke konci loňského roku bytová družstva a společenství vlastníků pohledávky na družstevních i vlastnických bytech ve výši přes 335 miliónů korun.Z toho pohledávky ve výši 24 miliónů korun byly nevymahatelné jednoznačně již předem kvůli existenci zástavních práv jiných věřitelů k majetku dlužníka. Velká část ostatních pohledávek však nebude vymožena z dalších důvodů, které vyplývají z pravidel v insolvenčním řízení – například kvůli konkurenci jiných věřitelů nebo může být důvodem redukce pohledávek v oddlužení až na 30 procent.

Marně vedené exekuce

Obecně platí, že čím menší je bytové společenství, tím tíživěji mohou problémy s dluhy dopadnout na ostatní bydlící v domě.

„Představme si situaci, že bydlíte v bytovém domě a váš soused přestane hradit povinné platby správci domu. Společenství vlastníků bude souseda o zaplacení upomínat a vzápětí podá žalobu na zaplacení dlužné částky. Tato žaloba bude v ideálním případě u soudu projednávána několik měsíců, spíše však i několik let,“ zdůraznil Hanák.

V případě, že soud vyhraje, tedy s vykonatelným rozsudkem a s nadějí na zaplacení dluhu, neboť dlužník není nemajetný – má přece byt ve vlastnictví, podává správce domu návrh na zahájení exekučního řízení a očekává, že z prodeje bytu dlužníka budou jeho pohledávky uspokojeny.

„V exekučním řízení však správce domu naráží na realitu aneb aktuální právní úpravu pořadí uspokojovaných pohledávek v exekučním řízení,“ upozornil Hanák.

O zahájení exekučního řízení se totiž dozvídá hypoteční banka, která dlužníkovi na pořízení bytu poskytla hypoteční úvěr a do zahájeného exekučního řízení přihlásí svoji pohledávku. A protože mají pohledávky z hypotečních úvěrů přednost před všemi ostatními pohledávkami hned za pohledávkami vzniklými exekutorovi, nezůstane často na správu domu při rozdělování podstaty po prodeji bytu nic. Správci domu pak dokonce nejsou uhrazeny ani náklady exekučního řízení, nebo předchozího soudního řízení.

Banka je spokojena – na vymožení pohledávky z hypotečního úvěru nepotřebovala, na rozdíl od ostatních věřitelů, vykonatelné rozhodnutí, nemusela své pohledávky žalovat, za zahájení exekučního řízení neuhradila ani korunu. Exekutor je spokojen také.

Správce domu spokojen být nemůže. „Nové předpisy mu při uspokojování pohledávek žádnou lepší ochranu nebo postavení neposkytují, neexistuje již ani zákonné zástavní právo k jednotkám, jak tomu bylo na základě zrušeného zákona o vlastnictví bytů. Dlužník často žádný jiný zpeněžitelný majetek nemá,“ konstatoval Hanák.

Zaplatí sousedé

Správce domu tedy pohledávku nevymohl, ta navíc narostla o náklady soudního a exekučního řízení, a musí ji jako nedobytnou pohledávku odepsat. Tím mu vznikne náklad, který uhradí všichni vlastníci v domě zvýšeným příspěvkem na správu domu a pozemku.

Jiné zdroje na úhradu této ztráty zpravidla nejsou. Správce domu se bez finančních prostředků na úhradu nákladů domu ale neobejde, a protože zpravidla nemá jiné příjmy, neboť správa domu funguje na neziskovém principu, nezbude mu nic jiného než přenést povinnost uhradit chybějící finanční prostředky na ostatní vlastníky bytů.

„Ačkoli jste jako vlastníci bytu všechny platby správci platili řádně a včas, dojde ke zdražení vašeho bydlení v domě se sousedem dlužníkem. Platíte za někoho, s kým máte pouze společnou adresu a nemůžete ovlivnit, zda bude tato osoba v domě bydlet nebo nikoli,“ poznamenal Hanák.

Pokud by ostatní sousedé nebyli schopni zvýšené náklady na bydlení ze svých příjmů pokrýt, může být navíc v domě dlužníků záhy víc. A jednoho dne může dojít k tomu, že správce domu zkrátka a dobře dostatečné finance na správu domu a dodávku služeb nevybere. Dodavatelé do bytového domu své služby zdarma dodávat nebudou.

Zákon, který připravila skupina senátorů, by však podle Hanáka měl postavení vlastníků zlepšit. Pohledávky související se správou domu by byly uspokojovány přednostně, a to do 25 procent výtěžku ve prospěch společenství vlastníků.

Další komplikace

Postavení bytových společenství při vymáhání pohledávek rekodifikace civilního práva zkomplikovala podle jejich zástupců i dalšími změnami, které na první pohled vypadají poměrně nenápadně.

Například jestliže do roku 2013 mohlo bytové družstvo neplatícímu členovi vypovědět nájem družstevního bytu a dosáhnout jeho včasného vystěhování, od roku 2014 již nájem družstevního bytu vypovědět nelze, protože je pevně spojen s družstevním podílem. Neplatícího člena družstva je proto nutné vyloučit. Člen má nárok nejen na soudní přezkum postupu bytového družstva (stejně jako tomu bylo u výpovědi z nájmu), ale může se proti vyloučení odvolat k nejvyššímu orgánu družstva (členské schůzi nebo shromáždění delegátů), i kdyby tento orgán o vyloučení sám rozhodl. Doba, než může být člen z bytu vystěhován, se tak prodlužuje zhruba o šest měsíců až jeden rok – po tuto dobu zpravidla dluh dále narůstá.

Dalším problematickým opatřením je zrušení poplatků za neplacení nájemného a služeb. Ještě do roku 2013 se u družstevních nájmů uplatňoval poplatek z prodlení za neplacení nájemného a záloh na služby ve výši 2,5 promile z dlužné částky denně, od roku 2014 byl tento poplatek pro nájemné zcela zrušen a pro platby týkající se služeb byl snížen na jedno promile z dlužné částky denně.

Od loňského ledna byl pak zrušen úplně. Poplatek z prodlení měl výrazný preventivní charakter a zčásti bytovým družstvům pokrýval náklady na vymáhání pohledávek. Současná sazba úroku z prodlení (8,05 procenta z dlužné částky ročně) dlužníky ke včasným platbám podle SČMBD nemotivuje.

V Česku je zaregistrováno více než 58 tisíc společenství vlastníků bytů, která spravují zhruba 1,3 miliónu jednotek. Lidé, kteří si zakoupili do vlastnictví byt, byli od roku 2000 povinni vytvořit v domech s více než pěti bytovými jednotkami a s třemi a více vlastníky tzv. společenství, aby společně spravovalo dům.

Správou domu se přitom rozumí péče o dům a pozemek, která zahrnuje nejen zajištění oprav, údržby a dodávek služeb, ale právě i vymáhání pohledávek.

 

Dluh Česka vůči zahraničí loni vzrostl o 332 miliard

Dluh Česka vůči zahraničí loni vzrostl o 332 miliard na 3,528 biliónu korun a odpovídal 74,8 procenta HDP. Růst výrazně zrychlil, v roce 2015 činil 172 miliard. Vyplývá to z předběžných údajů, které v úterý zveřejnila Česká národní banka (ČNB). Ve struktuře zahraničního dluhu se významně zvýšilo zadlužení vládního a bankovního sektoru.

Ke konci roku 2015 činil podíl bank včetně ČNB na celkovém dluhu 29,4 procenta, kdežto na konci loňského roku to bylo již 34 procent.

Růst závazků u vládního sektoru, jehož podíl na celkovém zahraničním dluhu činil 24,6 procenta, souvisel zejména s nákupy korunových dluhopisů.

Růst závazků bank ovlivnily nákupy bankovních dluhopisů nerezidenty a přijetí krátkodobých vkladů ze zahraničí.

Zahraniční dluh vytrvale stoupá. Přes jeden bilión korun se poprvé přehoupl na konci roku 2004, dva bilióny korun překonal v roce 2010 a tři bilióny podle v úterý aktualizovaných údajů ČNB na konci roku 2014.

Nejvíc dluží za stát Japonci. Češi jsou na tom lépe než Slováci

Na splacení státního dluhu by musel každý Japonec zaplatit v přepočtu 2,2 miliónu korun. Druhou nejvíc zadluženou zemí na hlavu je Irsko, třetí Belgie. Češi dluží v přepočtu na obyvatele méně než Slováci nebo Maďaři. Vyplývá to ze srovnání serveru howmuch.net, na které upozornil web Světového ekonomického fóra (WEF).

Vedle peněz vybraných z daní si vlády na státní výdaje půjčují například prodejem dluhopisů. V případě řady vyspělých zemí jde o částky v miliardách či biliónech dolarů.

Například státní dluh Japonska je 10 biliónů dolarů (255 biliónů korun), USA 19 biliónů. Takové sumy si člověk těžko dovede přestavit, proto pro snadnější srovnání dluh autoři infografiky rozpočítali na hlavu podle výše populace. Vychází přitom z dat Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Žádné složenky, s jejichž pomocí kdysi popularizoval problematiku státního dluhu bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, lidem nechodí. Nezvládnutý státní dluh ale lidé mohou pocítit  v podobě vyšších daní a nižších penzí, jak ukazuje třeba případ Řecka.

Nejvíc by na splacení dluhu museli dát Japonci. Na jednoho vychází astronomických 85 695 dolarů (2,2 miliónu korun). Druhé nejzadluženější na hlavu je Irsko, kde částka vychází na 67 148 dolarů (1,7 miliónu korun) a třetí Belgie, kde je to 44 203 dolarů (1,12 miliónu korun).

Ze srovnání vyplývá, že například Řekové jsou na hlavu méně zadlužení než Britové nebo Rakušané. Jenže jejich ekonomika je méně výkonná, a tak v poměru k HDP si Řecko stojí hůře. Na grafice patří ke skupině zemí, u kterých je dluh větší než 100 procent ročního HDP.

Nejméně zadlužené jsou chudé země

Pro Česko srovnání uvádí dluh na obyvatele 7 500 dolarů (191 tisíc korun). Podle posledních dat českého ministerstva financí státní dluh Česka loni klesl o 59,6 miliardy korun na 1,613 biliónu korun, tedy 153 tisíc na jednoho. Grafika vychází z dat roku 2015, částka se liší i kvůli odlišné metodice a zaokrouhlování – řádově ale odpovídá. Na hlavu tak vychází zadlužení Čechů nižší než Slováků (8 800 dolarů), nebo Maďarů (9 000 dolarů) nebo Chorvatů (10 200 dolarů).

Nejméně zadlužené jsou Libérie, Tádžikistán a Kongo. Na hlavu zde dluží mezi 30 – 90 dolary. Jde o chudé země, u kterých nízký dluh není výsledkem skvělého hospodaření, ale spíše faktu, že se jim investoři obávají půjčovat.

Zadlužení je mnohdy výhodné, pokud se využije na investice a státní dluh se nevymkne kontrole. V takovém případě přichází státní bankrot, jaký vyhlásila například Argentina v roce 2002.

 

Pojišťovny vloni odhalily pojistné podvody za víc než 1,2 miliardy korun

Češi jsou nepoučitelní, i přesto, že za pojistný podvod hrozí až 10 let vězení, zkouší to stále dál. Počet odhalených podvodů za rok 2016 v porovnání s předchozím rokem opět narostl, pojišťovny prověřily celkem 16 043 podezřelých pojistných událostí, ve kterých odhalily pojistné podvody za 1,218 miliard korun.

„Pojistný podvod je trestný čin, za který hrozí trest již ve fázi přípravy. Pojistného podvodu se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo uplatnění nároku na pojistné plnění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, případně zamlčí podstatné údaje. Pojistným podvodem však je i úmyslně vyvolaná pojistná událost či jednání, které by vedlo ke zvýšení vzniklé škody,” upozornila Stanislava Hojdová, gestor oblasti prevence pojistného podvodu České asociace pojišťoven (ČAP).

Trestní sazba za podvod se škodou velkého rozsahu přesahující pět miliónů korun je pět až deset let odnětí svobody, s odpovídajícími tresty se však musí počítat u všech zjištěných podvodů.

Detektivové pojišťoven v roce 2016 odhalili nejvíce pojistných podvodů u pojištění osob, kde prověřili celkem 7660 podezřelých pojistných událostí. U pojištění vozidel se zaměřili na 5784 sporných pojistných událostí.

U pojištění majetku a odpovědnosti se prověřovalo 2599 pojistných událostí. V tomto segmentu byl navíc zaznamenán nejvyšší meziroční nárůst — zhruba 22 procent, a to zejména z důvodu 58procentního růstu počtu podvodů u pojištění odpovědnosti.

„Nejdražší” podvody u životního pojištění

Nejvíce se podvodníci v případě pojištění osob snaží pojišťovny ošálit u úrazového pojištění. Zde pojišťovny prověřují i odhalují největší počet pojistných podvodů — podvody v úrazovém pojištění mají 73procentní podíl na všech prověřovaných pojistných událostech u pojištění osob.

Zhruba pětinu ze všech prověření představují pochybné pojistné události u životního pojištění, pojištění nemoci má šestiprocentní podíl.

Průměrná výše prokázaného pojistného podvodu dosahuje u pojištění osob nejvíce u životního pojištění (109 tisíc korun), u pojištění nemoci jde o zhruba 46 tisíc korun a u úrazového pojištění se jedná o 36 tisíc korun.

Podvody v povinném ručení dominují

U pojištění vozidel se těžiště prověřovaných pojistných událostí postupně přesouvá z havarijního pojištění na povinné ručení.

V roce 2010 tvořily podezřelé pojistné události u havarijního pojištění 63 procent všech prověřených pojistných událostí z pojištění vozidel, v roce 2016 šlo již „jen” o 40 procent případů. Podíl povinného ručení na prověřování pojistných podvodů v pojištění vozidel naopak narostl ze 37procentního podílu v roce 2010 na 60procentní podíl v roce 2016.

U povinného ručení výrazně narůstá počet prověřovaných událostí spojených se škodami na zdraví. Přestože se jedná o stovky případů (v roce 2016 přesně 300 prověřovaných pojistných událostí), které se na celém segmentu prověřovaných pojistných událostí podílejí pěti procenty, tak vzhledem k velmi vysoké průměrné výši prokázaného podvodu (kolem dvou miliónů korun) představují škody na zdraví zhruba dvě pětiny odhalené částky pojistných podvodů z celého segmentu pojištění vozidel.