Lidé hledají finty, jak podvést pojišťovny

Chuť podvést pojišťovnu mezi nepoctivými lidmi neklesá, přestože se jedná o trestný čin, za který hrozí i tresty odnětí svobody. Co se ale mění, jsou podle údajů pojišťoven oblasti, kde se lidé snaží podvodně vydělat.

S pojistnými podvody bojují všechny pojišťovny. Prokázané podvody, kdy pojišťovny odmítnou plnit (takzvaná uchráněná hodnota), jdou u jednotlivých pojišťoven až do stovek miliónů korun každý rok. Na celém tuzemském trhu se pak jedná o podvody za zhruba miliardu korun ročně.

 

„Podle našich odhadů je zhruba každá pátá až šestá ohlášená událost pojistným podvodem,“ uvedla Marcela Kotyrová, manažerka komunikace a vzdělávání České asociace pojišťoven (ČAP).

Zatímco dříve jednoznačně dominovaly pojistné podvody u automobilů, dneska se už lidé ve svých nekalých praktikách více zaměřují na jiné typy pojistek.

Přibývá podvodů kolem úrazů a zdraví

„Ve srovnání s předchozími roky nám významně přibývá pojistných podvodů z oblasti životního a majetkového pojištění proti klesajícímu počtu případů v autopojištění. Za uplynulý rok prošetřili specialisté ČPP téměř tisícovku případů s podezřením na pojistný podvod a v 600 z nich podvodné jednání také prokázali. Na nevyplaceném pojistném plnění jsme uchránili hodnotu ve výši 31 miliónů korun,“ uvedl Aleš Haisl, vedoucí oddělení vyšetřování Bezpečnostního odboru České podnikatelské pojišťovny (ČPP).

Podle našich odhadů je zhruba každá pátá až šestá ohlášená událost pojistným podvodem Marcela Kotyrová, Česká asociace pojišťoven

V mnoha případech podle něj klienti uvedli záměrně nepravdivé údaje o svém zdravotním stavu, například zatajili předchozí úrazy. „Podle statistik ČPP za rok 2016 se podvody v oblasti životního pojištění podílely na celkovém množství 34 procenty, přičemž v roce 2015 představovaly pouhých šest procent,“ doplnila Renata Čapková, mluvčí ČPP.

Odklon od podvodů v oblasti povinného ručení a havarijního pojištění hlásí i další pojišťovny. „Nejvíce, téměř polovinu pojistných podvodů generovalo vloni životní a úrazové pojištění. Šlo o více než 460 případů, na podvody u pojištění vozidel připadlo něco přes 400 případů,“ uvedl také Vojtěch Stavný, vedoucí Bezpečnostního odboru pojišťovny Kooperativa. „V roce 2014 přitom ještě jednoznačně převažovaly pojistné podvody na silnicích,“ dodal Stavný.

V roce 2016 tým specialistů v Kooperativě prověřoval přes 1600 podezřelých pojistných událostí a v 1015 případech se mu podařilo prokázat pojistný podvod. Uchráněná hodnota tak dosáhla výše 183 miliónů korun. V posledních dvou letech Kooperativa odhalila i několik desítek případů v cestovním pojištění.

Náhrady se pokoušejí získat vícekrát

A je to právě cestovní pojištění, kde se čím dál více objevují systematické podvody, které často páchají organizované skupiny.

„Loni zaznamenala pojišťovna UNIQA větší nárůst účelového jednání právě v cestovním pojištění, kde se setkáváme se sjednáváním pojištění u více pojišťoven a následným uplatňováním stejné škody u většího počtu pojišťoven. Nejčastěji se jedná o léčebné výlohy a ztrátu zavazadel,“ uvedla Eva Svobodová, mluvčí pojišťovny UNIQA.

Loni bylo v UNIQA pojišťovně řešeno celkem 2059 případů s důvodným podezřením z pokusu o pojistný podvod, bezmála dvojnásobek případů odhalených v roce 2015.

„Největší část – více než tři čtvrtiny z celkového počtu šetřených událostí – připadla v uplynulém roce na odvětví pojištění osob, stejně jako největší část prokázané hodnoty podvodů,“ dodala Svobodová.

 

Globální dluh dosáhl 325 procent světového HDP

Úroveň globálního světového zadlužení loni stoupla na 325 procent výkonu světové ekonomiky. Zadlužení táhlo hlavně půjčování vlád, kde měla klíčový podíl Čína. Vyplývá to ze zprávy Institutu pro mezinárodní finance (IIF) zveřejněné tento týden.Globální dluh podle IIF v prvních devíti měsících loňského roku stoupl o 11 biliónů dolarů na 217 biliónů dolarů, což je 325 procent světového HDP. Do statistiky se počítá dluh vlád, domácností a firem mimo finanční sektor.Za zhruba polovinou nárůstu dluhu o 5,3 biliónu stojí větší půjčování vlád. Na něm měla podle zprávy lví podíl Čína a rozvíjející se ekonomiky. O 3,6 biliónu víc si půjčily firmy. U domácností vzrostlo zadlužení o 2,1 biliónu.Největší celkový podíl na dluhu mají ale domácnosti, které dlužily 94 biliónů dolarů. Firmy mimo finanční sféry dlužily 63 biliónů a vlády 60 biliónů.

Rizika pro dlužníky 

Každý desátý Čech si už někdy půjčil na Vánoce, půjčky řeší hlavně mladí

Někteří Češi stále nedají na doporučení odborníků a kvůli pořízení vánočních dárků se neváhají zadlužit. Takto nezodpovědně se už někdy zachovala desetina lidí. Na Vánoce si přitom půjčují hlavně mladí lidé. Částkou vyšší než deset tisíc určenou na dárky se ve věku 18 až 26 let zadlužila dokonce více než čtvrtina lidí.
„To jasně ukazuje, že mladší generace není tak zodpovědná a nebojí se ani dluhů, které jsou podle našeho názoru zbytečné. Starší generace je, jistě i díky svým zkušenostem, přece jen zodpovědnější. Mám pocit, že starší lidé také více dají na nabádání svých bank, aby se kvůli svátkům zbytečně nezadlužovali,“ uvedla Alena Králíková z ČSOB, která předvánoční průzkum provedla.
Zajímavý je i rozdíl mezi „vánočním zadlužováním“ žen a mužů. Na Vánoce si půjčuje dvakrát více mužů než žen (12 procent mužů oproti šesti procentům žen). Nejopatrnější jsou, co se týče vánočních půjček, lidé ve věku od 54 do 65 let. Ti si na Vánoce půjčili pouze ve třech procentech případů.
Častěji si lidé půjčují na vybavení bytu (63 procent) a na nákup nového či ojetého vozidla (45 procent).
Pro větší půjčky lidé zamíří spíše do banky
Celkem si podle průzkumu na nákup spotřebních věcí v hodnotě vyšší než 10 tisíc korun u bank či jiných finančních institucí někdy půjčily tři pětiny lidí. Od svých příbuzných či známých si půjčku nad deset tisíc vzalo 45 procent Čechů. V obou případech si opět půjčují více muži než ženy.
V průzkumu se ČSOB také ptala, na co by si lidé od banky či od svých známých nikdy peníze nepůjčili.
Z nabízených možností by si Češi ve dvou třetinách případů nepůjčili na oslavu nového roku, tři pětiny lidí si odmítají půjčit i na oslavu narozenin.
Na vánoční dárky a zimní dovolenou by si nikdy nepůjčili tři z pěti respondentů. Naopak k půjčkám na svatbu jsou Češi benevolentní. Půjčit si u finančních institucí či u známých by se zdráhala jen třetina lidí.

Státní dluh ke konci září klesl na 1,66 bilionu korun, každý Čech tak „dluží“ 156 tisíc

Státní dluh letos ke konci září klesl o 12,9 miliardy korun na 1,66 bilionu korun. Údaje z počátku října dnes potvrdilo ministerstvo financí. Na každého Čecha tak hypoteticky připadá dluh zhruba 156 000 korun. Vnitřní zadlužení státu kleslo letos ke konci září o 12,3 miliardy na 1377,1 miliardy korun. Zahraniční dluh se snížil o 0,6 miliardy na 283 miliard korun. Státní dluh je tvořen dluhy vlády a vzniká především hromaděním schodků státního rozpočtu. Financován je pokladními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami nebo půjčkami od Evropské investiční banky.

Přes sto tisíc Čechů, kteří jsou v exekuci, si půjčí na Vánoce

Na Vánoce si letos půjčí 17 procent Čechů v produktivním věku, tedy celkem 1,2 miliónu lidí. Z nich však 316 000 (27 procent) čelí nebo v minulosti čelilo exekučnímu řízení, tedy téměř o pětinu lidí více než loni, což je podle odborníků alarmující údaj. A dokonce 119 000 lidí (12,5 procenta), kteří si chtějí půjčit na letošní Vánoce, je v exekuci nyní. Vyplývá to z průzkumu Exekutorské komory ČR.
„Proti loňskému roku se mírně snížil počet těch, kteří si chtějí půjčit na vánoční výdaje. O něco častěji než jiné skupiny občanů si půjčku plánují vzít lidé dočasně bez příjmů (v domácnosti, na rodičovské dovolené apod.) nebo lidé s čistým příjmem do 15 000 Kč,” komentovala výsledky průzkumu prezidentka Exekutorské komory ČR Pavla Fučíková. Ve většině případů si lidé chtějí půjčit částky do 10 000 korun. Téměř polovina jich se obrátí na banky, čtvrtina na nebankovní společnosti a další čtvrtina na rodiny či přátele.
„Šokuje nás, že si půjčku chtějí brát i lidé, kteří nyní čelí exekuci, často i mnohočetné. Místo toho, aby nejdříve splatili své současné dluhy, si berou další na často zbytné věci. Tím své trable ovšem ještě prohloubí,” uvedl viceprezident komory Vladimír Plášil. Alarmující je také fakt, že téměř každý sedmý ve věku 18 až 26 let má již zkušenost s exekucí.
Půjčují si na zbytečnosti
Půjčovat si peníze na vánoční dárky je ošemetné a podle Fučíkové by si to měl člověk velmi dobře rozmyslet. A to nejen jestli by byl takovou půjčku schopen splácet, ale rovněž zda je opravdu nutná. „Nejen že si Češi často půjčují na nepotřebné věci nebo dovolené, často mají navíc tendenci odvozovat kvalitu dárku z jeho ceny,” upozornila. Ještě horší je však podle ní varianta, když si lidé berou půjčku, aby splatili jiný stávající závazek. Dostanou se tak do začarovaného kruhu, ze kterého se jen velmi těžko dostává ven. Nakonec mohou skončit i v několika exekučních řízeních naráz.
Lidé se mnohdy k půjčce uchylují také jakožto ke zdánlivě jednoduchému řešení krizových výdajů. Mnohem lepší variantou by přitom bylo vytvořit si tzv. finanční polštář. „Problémem značné řady Čechů je špatná správa financí. Neodkládají si peníze bokem pro nenadálé situace a často žijí takříkajíc od výplaty k výplatě. Když pak nastane nepředvídatelná událost, nemají žádné peníze v záloze a často se uchylují k půjčce,” vysvětlil Plášil.
Do exekucí se podle komory nejčastěji dostávají lidé se základním vzděláním nebo vyučení v oboru, jde o každého pátého. Je to značný rozdíl proti vysokoškolsky vzdělaným, kde mají s exekucí zkušenost pouhá čtyři procenta lidí. „Vedle napjatějších domácích rozpočtů to může být způsobeno nedostatečnou finanční gramotností a bohužel i laxním přístupem k řešení situace. Když už se člověk do exekuce dostane, rozhodně by měl s exekutorem komunikovat, nikoliv se k problému stavět zády. Tím nic nevyřeší ani exekuci nezastaví,” upozornil člen prezidia komory Jan Mlynarčík.

Češi si půjčují stále víc, bankám už dluží přes 1,387 biliónu

Dluhy českých domácností se v druhé polovině letních prázdnin opět zvýšily. Ke konci srpna dlužily bankám přes 1,387 biliónu korun, což je o deset miliard více než v červenci. Meziročně byly dluhy domácností vyšší o více než 87 miliard korun. Vyplývá to z údajů, které v pátek zveřejnila Česká národní banka (ČNB).
Za růstem zadlužení domácností stojí podle Marka Richtera z poradenské společnosti PwC zejména hypoteční úvěry na bydlení. Sazby hypoték totiž v srpnu opět klesly a lidé mají stále zájem o investice do nemovitostí, i když zdražují.
„Vzhledem k stále nízké nezaměstnanosti a rostoucím mzdám lze očekávat, že tento trend bude pokračovat i během celého letošního roku. V jeho závěru si navíc někteří z obav z nové regulace s pořízením nemovitosti ještě pospíší,“ uvedl Richter.
ČNB od října zpřísní pravidla pro poskytování hypoték. Banky už nebudou moci poskytovat hypotéky na 100 procent hodnoty zajištěné nemovitosti. Maximální limit pro výši hypotéky bude od října 95 procent hodnoty zajištěné nemovitosti a od dubna 2017 pak 90 procent.
Podíl nesplácených úvěrů je vyšší u firem
Ačkoli zadlužení domácností roste, mírně se snížil podíl úvěrů, kde mají lidé problémy se splácením.
„Rostoucí ekonomika a zvýšená výdělková schopnost a tedy lepší finanční situace firem i domácností se promítá do dalšího snižování podílů úvěrů v selhání. U domácností se tento podíl v srpnu snížil na 3,4 procenta ze srpnových 3,5 procenta, řekl ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.
Firmy na konci srpna dlužily bankám zhruba 1,193 biliónu korun, proti červenci je to o zhruba čtyři miliardy korun více. Před rokem podniky bankám dlužily téměř 1,1 biliónu korun.
„U firemních úvěrů podíl úvěrů v selhání činil 5,1 procenta po červencových pěti procentech. V korporátním sektoru již tento podíl několik měsíců stagnuje. I to ukazuje na to, že jsou firmy a sektory, kde situace není tak růžová,” dodal Vejmělek.

Neplacení výživného poškozuje především děti

Zhruba 400 000 dětí v Česku žije v neúplných rodinách, přičemž 93 % z nich ve výhradní péči matky. Z toho jedna třetina na hranici chudoby. Nejčastějším viníkem je přitom nezaplacené výživné. Až 40 % partnerů totiž nerespektuje zákon o placení výživného. Kvůli tomu je neplacení alimentů druhý nejčastější trestný čin v České republice.
Pokud totiž povinný rodič neuhradí výživné v hodnotě čtyřnásobku měsíčního výživného, jsou naplněny znaky trestného činu zanedbání povinné výživy. V takovém případě lze již na rodiče podat trestní oznámení.
Trestní oznámení lze podat buď písemně na podatelnu policie či státního zastupitelství, nebo ho lze přímo na policii nadiktovat do protokolu. Policie na základě trestního oznámení věc prověří a vyslechne povinného rodiče. Pokud dojde k závěru, že byl spáchán trestný čin, dojde k obvinění povinného rodiče. V takovém případě jde samozřejmě o tlak, který je na tohoto rodiče kladen tak, aby své závazky z výživného neprodleně uhradil. Pokud to neudělá, může být odsouzen.
Proč rodiče neplatí?
„Existuje mnoho rodičů, kteří neplatí, protože například přišli o bydlení či veškeré příjmy, jsou na sociálním dně a jejich situace jim objektivně výživné hradit neumožňuje. Stejně tak může být člověk těžce nemocen. V takovém případě ani trestní stíhání na věci nic nezmění. Někteří jedinci tak ale řeší i zášť vůči expartnerovi či jednoduše o děti nejeví zájem. V každém případě je vždy trestáno především samotné dítě,” vysvětluje odborník na rodinné právo Mgr. Miroslav Zeman z Profipravník.cz.
Špatně vymahatelné právo
Neplacení výživného je bohužel u nás stále špatně vymahatelné a vstupní náklady na právní zastoupení jsou vysoké, stejně jako následné zálohy na náklady exekuce, kde je navíc minimální záruka úspěšnosti. I kvůli tomu je výše celorepublikového dluhu na výživném až 13 miliard korun.
„Výše průměrného dluhu na dítě dosahuje astronomické částky 80 000 korun. Tato částka se navíc neúročí. Průměrná délka vymáhání dluhu exekutorem je přitom dva roky, teprve poté matka dostane to, co jí ze zákona náleží. Ale to jen v lepším případě. Dost často se stává, že matka peníze v plné výši neuvidí nikdy. Proto 40-50 % matek i otců do tohoto sporu vůbec nejde,“ upřesňuje Petr Sýkora, předseda Asociace neúplných rodin.
Nejčastější mýty, kvůli kterým mnozí rodiče vymáhání výživného odkládají nebo vůbec neřeší
1. mýtus: vymáhání alimentů je drahé
Rodiče, kteří obracejí každou korunu, aby zajistili chod rodiny, se často o vymáhání ani nesnaží, protože mají pocit, že je to bude stát další peníze, které nemají. Donedávna tomu tak skutečně bylo, ale v posledních měsících se rodičům otevřely nové možnosti.
„Asociace neúplných rodin vnímá situaci, ve které je obrovské množství rodičů, a proto spustila projekt Vaše Výživné, díky němu mohou rodiče spustit efektivní proces vymáhání absolutně bez investic a rizika,“ uvádí Petr Sýkora, předseda Asociace neúplných rodin.
„Zapojit se do něj je nesmírně jednoduché, stačí vyplnit základní kontaktní údaje na našich stránkách a tím celý proces de facto započne,“ dodává.
2. mýtus: nemanželské děti nemají na alimenty nárok
Jedna z nejrozšířenějších polopravd, kvůli které se rodiče často ani nepouští do sjednávání výživného se svým partnerem či bývalým manželem. Jakmile je uznáno otcovství dítěte nebo je dítě svěřeno do péče otce (či o něj matka nejeví zájem), má druhý partner vždy povinnost platit takzvanou povinnou výživu.
„Zda je dítě manželské či nemanželské nemá v takovém případě vliv. Stačí, když má dítě rodiče zapsaného ve svém rodném listu,“ říká Sýkora.
3. mýtus: pokud je dluh malý, nemá smysl ho řešit
Hádat se kvůli pár tisícikorunám? Spousta rodičů si chce odpustit zbytečný stres, a tak neplatičům jejich dluhy v první fázi promíjí. Jenže ze zkušenosti platí, že kdo si nezvykne platit pravidelně, s tím budou už navždycky problémy.
„Rodičům doporučujeme situaci řešit okamžitě. Ostatně na to myslí i zákon, který umožňuje vymáhat výživné ihned po jeho splatnosti. Není možné, aby dlužník upřednostňoval své potřeby nad potřeby vlastního dítěte,“ uvádí Sýkora. „Drobnější částky je navíc od dlužníka možné získat snadněji, než když pak dluh dosáhne několika desítek tisíc korun.“
4. mýtus: pokud nemá partner práci nebo je zadlužený, nemusí platit
Partner má exekuci na krku, bydliště na úřadě a je bez práce. Za takové situace je vymáhání výživného ztráta času, peněz a zbytečný stres – alespoň tak to vidí celá řada rodičů.
„Vymáhat výživné má smysl i v případě, kdy partner na první pohled nemá finanční prostředky,“ uvádí Sýkora. „Exekutor může nařídit například srážky ze mzdy, sociálních dávek, obstavit účet či zpeněžit movitý i nemovitý majetek a zajistit tak prostředky, které ze zákona náleží dítěti. Účinnou metodou je také zabavení řidičského průkazu, které často donutí zaplatit i notorické neplatiče.“
5. mýtus: nejlepší je dlužníka nahlásit na policii
Zajít na policejní stanici v případě rostoucího dluhu se nabízí jako logické řešení. Proces, kterým však vaše trestní oznámení musí projít, může celou situaci značně zkomplikovat a protáhnout.
„Pokud se dlužník dostane na základě rozsudku do vězení, sníží se jeho možnost výživné platit. Zároveň je z mého pohledu u českých soudů přílišná shovívavost, pokud dlužník občas zaplatí symbolickou částku,“ uvádí Sýkora. „V takovém případě se jako rychlejší a méně komplikované řešení jeví exekuce.“
6. mýtus: vymáhání výživného je pomalé, neúspěšné a většinu dluhu si nechá exekutor
Opak je pravdou. Vymáhání pomocí exekutora může přinést částečnou splátku již do tří měsíců, veškeré náklady hradí dlužník, včetně odměny, kterou ze zákona exekutor má.
„Projekt VašeVýživné.cz zajistil u exekutorů takové podmínky, že rodič vždy dostane plnou částku,“ uvádí Sýkora. „Pracovníci Asociace navíc zajišťují na základě plné moci udělené partnerským advokátům vedení veškeré agendy, pro rodiče je to tedy zcela jednoduchý proces bez stresu a nutnosti věnovat mu čas.“
7. mýtus: výše výživného je neměnná
Výše výživného se nedá zvýšit, i kdyby se druhý rodič stal milionářem.
„Výživné je možné poměrně valorizovat a přizpůsobit jeho výši možnostem obou rodičů,“ uvádí Sýkora. „Zažádat o zvýšení výživného je možné vždy, když dojde ke změně poměrů dítěte, potažmo rodičů či zvýšení potřeb dítěte – například při jeho nástupu do školy či odchodu na vysokou školu.“
8. mýtus: v případě problémů se není na koho obrátit
Rodiče samoživitelé, které potkají problémy spojené s neplacením alimentů, mohou mít často pocit, že jsou na všechno sami. Není to však pravda, existuje celá řada organizací, na které je možné se obrátit.
„Asociace neúplných rodin je tu od toho, aby pomáhala rodičům samoživitelům, kteří se dostali do obtížné životní situace,“ uvádí Sýkora. „Kromě pomoci s problematikou výživného v rámci projektu VašeVýživné.cz umožňujeme například konzultace po telefonu s naším psychologem.“

Češi se za své dluhy stydí, proto je řeší pozdě

Jen zlomek Čechů řeší své finanční problémy okamžitě. Tři z deseti lidí odkládají řešení své finanční situace, protože doufají v její zlepšení. Více než polovinu dlužníků vede k odkládání finančních problémů stud. Na druhou stranu tři pětiny populace považují život na dluh za normální.
Neochota přiznat se svým blízkým, že na něco nemám peníze a musím si půjčit, je pro mnohé Čechy důvodem, proč se s žádostí o půjčku primárně obracejí jak na banky, tak na nebankovní instituce.
Podle odborníků je však třeba si obecně dát pozor na půjčky v nebankovním sektoru, mohou být velmi rizikové.
„Jedná se převážně o spotřebitelské úvěry, v jejichž rámci si lidé zpravidla půjčují nízké částky. Ty však bývají velmi často vysoce úročeny, především se k nim ale vážou skryté poplatky. Na první pohled mají spotřebitelé pocit, že zaplatí třeba i jen o málo více, než si půjčí, ale ve skutečnosti mohou zaplatit třeba i 50 procentní úrok,“ varoval Jan Malý, ze společnosti VPI CZ.

Návrh na oddlužení přijde často pozdě

Většina lidí si až do poslední chvíle myslí, že své dluhy zvládne hradit sama. Teprve v případě problémů se splácením půjček zkoušejí hledat pomoc ve vlastní rodině.
Výjimkou nejsou půjčky určené ke splacení půjčky předešlé, peníze na splácení půjček si totiž půjčují až dvě pětiny dlužníků. Bohužel si neuvědomují, že tím spouštějí kolotoč dluhů, ze kterého už pak bývá jediným vysvobozením vyhlášení osobního bankrotu.
Dlužníci však podávají návrh na oddlužení zpravidla zbytečně pozdě. „Prvním signálem pro vyhlášení osobního bankrotu je chvíle, kdy člověk není ze svých příjmů schopen své splatné závazky splácet,” upozornil Malý.

„Insolvenční soud zpravidla oddlužení povolí, valná většina odmítnutí plyne ze špatně podaného návrhu nebo absence povinných příloh. Těmi jsou seznam majetku, závazků a listina dokládající příjmy dlužníka za poslední tři roky,” dodal.

Finančně nezodpovědní jsou zejména mladí lidé

I přesto, že devět z deseti lidí si myslí, že je snadné se kvůli půjčkám dostat do dluhové pasti, počet půjček v Česku stále stoupá.
Problémem jsou zejména mladí dlužníci, kteří si na sebe naberou víc půjček, než jsou schopni splácet. Navíc si půjčují na věci, které nejsou nezbytně nutné.
Z nedávného průzkumu společnosti Kruk vyplynulo, že více než polovina Čechů do 29 let by nedokázala odolat lákavé nabídce ani v situaci, kdy nemá dostatek peněz, nákup zboží by tedy řešila půjčkou.
Naopak lidé ve věku 50 až 69 let jsou obezřetnější, a pokud nemají peníze, až 70 procent z nich nákupu odolá.

Roste počet dlužníků s více exekucemi

V Česku se navíc objevuje nový trend – dramaticky roste počet dlužníků s více exekucemi. Čtyři a více exekucí má 380 tisíc lidí. Ačkoli celkový počet občanů v exekuci klesá, strmě roste počet těch, kteří mají čtyři a více exekucí.
„Exekuce se tak koncentrují do stále užší části společnosti. Vymožení pohledávky u lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, je prakticky nemožné. Navíc i v těchto případech je vyhlášení osobního bankrotu rozumným řešením. V průběhu oddlužení totiž nemůže dojít k exekuci, i když je nařízena. Exekutoři i věřitelé musí přestat vymáhat své pohledávky mimo insolvenční řízení,“ vysvětlil Jan Malý.

Těžká životní situace stojí nejčastěji za nezvladatelnými dluhy Čechů

Jen zlomek Čechů řeší své finanční problémy okamžitě. Tři z deseti lidí odkládají řešení své finanční situace, protože doufají v její zlepšení. Více než polovinu dlužníků vede k odkládání finančních problémů stud. Na druhou stranu tři pětiny populace považují život na dluh za normální.
Neochota přiznat se svým blízkým, že na něco nemám peníze a musím si půjčit, je pro mnohé Čechy důvodem, proč se s žádostí o půjčku primárně obracejí jak na banky, tak na nebankovní instituce.
Podle odborníků je však třeba si obecně dát pozor na půjčky v nebankovním sektoru, mohou být velmi rizikové.
„Jedná se převážně o spotřebitelské úvěry, v jejichž rámci si lidé zpravidla půjčují nízké částky. Ty však bývají velmi často vysoce úročeny, především se k nim ale vážou skryté poplatky. Na první pohled mají spotřebitelé pocit, že zaplatí třeba i jen o málo více, než si půjčí, ale ve skutečnosti mohou zaplatit třeba i 50procentní úrok,“ varoval Jan Malý, ze společnosti VPI CZ.

Návrh na oddlužení přijde často pozdě

Většina lidí si až do poslední chvíle myslí, že své dluhy zvládne hradit sama. Teprve v případě problémů se splácením půjček zkoušejí hledat pomoc ve vlastní rodině.
Výjimkou nejsou půjčky určené ke splacení půjčky předešlé, peníze na splácení půjček si totiž půjčují až dvě pětiny dlužníků. Bohužel si neuvědomují, že tím spouštějí kolotoč dluhů, ze kterého už pak bývá jediným vysvobozením vyhlášení osobního bankrotu.
Dlužníci však podávají návrh na oddlužení zpravidla zbytečně pozdě. „Prvním signálem pro vyhlášení osobního bankrotu je chvíle, kdy člověk není ze svých příjmů schopen své splatné závazky splácet,” upozornil Malý.

„Insolvenční soud zpravidla oddlužení povolí, valná většina odmítnutí plyne ze špatně podaného návrhu nebo absence povinných příloh. Těmi jsou seznam majetku, závazků a listina dokládající příjmy dlužníka za poslední tři roky,” dodal.

Finančně nezodpovědní jsou zejména mladí lidé

I přesto, že devět z deseti lidí si myslí, že je snadné se kvůli půjčkám dostat do dluhové pasti, počet půjček v Česku stále stoupá.
Problémem jsou zejména mladí dlužníci, kteří si na sebe naberou víc půjček, než jsou schopni splácet. Navíc si půjčují na věci, které nejsou nezbytně nutné.
Z nedávného průzkumu společnosti Kruk vyplynulo, že více než polovina Čechů do 29 let by nedokázala odolat lákavé nabídce ani v situaci, kdy nemá dostatek peněz, nákup zboží by tedy řešila půjčkou.
Naopak lidé ve věku 50 až 69 let jsou obezřetnější, a pokud nemají peníze, až 70 procent z nich nákupu odolá.

Roste počet dlužníků s více exekucemi

V Česku se navíc objevuje nový trend – dramaticky roste počet dlužníků s více exekucemi. Čtyři a více exekucí má 380 tisíc lidí. Ačkoli celkový počet občanů v exekuci klesá, strmě roste počet těch, kteří mají čtyři a více exekucí.
„Exekuce se tak koncentrují do stále užší části společnosti. Vymožení pohledávky u lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, je prakticky nemožné. Navíc i v těchto případech je vyhlášení osobního bankrotu rozumným řešením. V průběhu oddlužení totiž nemůže dojít k exekuci, i když je nařízena. Exekutoři i věřitelé musí přestat vymáhat své pohledávky mimo insolvenční řízení,“ vysvětlil Jan Malý.

Ručil bratrovi, po jeho smrti má na krku dluh, který nikdy nedokáže splatit

Sourozenci by si měli pomáhat. Alespoň tak to cítili dva bratři, kteří po smrti rodičů měli jen jeden druhého. Starší bratr byl sice ženatý, ale svého bratra Davida nikdy nenechal v nouzi. Proto když on sám potřeboval ručit u úvěru na vysněný dům, požádal Davida o pomoc. Tragická nehoda, při které s manželkou přišel o život, však dostala Davida do problémů.
David ke svému staršímu bratrovi Pavlovi vždy vzhlížel, už odmalička byl pro něj velkým vzorem. A Pavel na druhou stranu nad svým mladším bratrem držel ochrannou ruku. Nic se na tom nezměnilo ani v dospělosti, kdy se Pavel oženil. Byl svému bratrovi jak psychickou oporou, tak ho občas podporoval i finančně.

David mohl bratrovi pomoc oplatit

David byl sám, žil v malém bytě po rodičích, kteří zemřeli, když byli bratři ještě mladí. Jeho jedinou rodinou se tak stal starší bratr s manželkou. Za bratrovu pomoc byl vděčný, protože měl problém najít si trvalé zaměstnání. Trpí psychickými problémy, které ho sice nezbavují pracovní způsobilosti, ale komplikují jeho profesní život natolik, že v žádném zaměstnání příliš dlouho nevydrží.
Pavel s manželkou děti mít nemohli, rozhodli se tedy splnit si svůj další sen a pořídit si vlastní bydlení v srdci Jizerských hor. Vzali si úvěr na 1,5 miliónu korun a všechny volné peníze investovali do rekonstrukce. Davida požádali o ručení.
Ten pochopitelně souhlasil, měl tak možnost svému bratrovi alespoň tímto způsobem oplatit to, jak se o něj roky staral a pomáhal mu. Navíc Pavlovi se v práci dařilo dobře, měl vedoucí postavení v jedné české firmě. Nebyl tedy důvod, proč by nemohl dostát svým závazkům.

Nehoda dostala Davida do dluhů

Bohužel došlo k tragédii, kterou nikdo nemohl předvídat. Sesuv půdy zasáhl cestou do práce auto, ve kterém jel Pavel i s manželkou. Ani jeden nepřežil. David nejen že se nedokázal vzpamatovat z bratrovy smrti, navíc se stal tím, kdo musel situaci začít rychle řešit.
Po tragické nehodě se dostal do těžké deprese, ve zkušební době přišel o práci. Měl sotva na své vlastní živobytí a do toho na něj připadl dluh ve výši 1,3 miliónu korun za bratrův dům, jehož měsíční splátka 15 tisíc korun je zdaleka nad jeho možnosti. I přesto, že se stal jediným bratrovým dědicem, ocitl se v dluhové pasti, navíc bez jakékoli blízké osoby, na kterou by se mohl obrátit.

„Davidovi by v jeho těžké životní situaci jistě pomohlo, kdyby se s někým poradil, nebo si na tuto agendu zajistil služby právního zástupce, který se znalostí věci zamezí vzniku dalších potíží,” uvedl pro Právo Vladimír Vachel z inkasní společnosti EOS KSI.
„V jeho případě by bylo nejvhodnější zahájit jednání s věřitelem a zajistit co nejrychlejší prodej nemovitosti, z jehož výtěžku se dlužná částka pokryje,” dodal.
Dokud se nepodaří dům prodat a tím vyřešit závazek, je David odpovědný a musí splácet.
„Snazší by byla situace, kdyby měl David sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr, které mu mohl financovat bratr, když společně ručení uzavírali. Stejně tak i bratr s jeho ženou měli mít pojištění uzavřeno,” doplnil Vachel.